Tuhle fotku mám rád, je z vyhlídky Jeřabina na krušnohorskou nížinu v mracích.🌫️ Je z ní cítit, jak důstojnou a půvabnou krajinou Sudety bývaly. Promyšleně je komponovali Valdštejnové, později Lobkowiczové. Svůj díl přidala katolická církev s cílem ukázat svou sílu a dynamiku před krušnohorským valem, na jehož druhé straně vzkvétalo protestantství.

Dnes cítím Sudety, a zvlášť část, kde jsem vyrůstal a důvěrně ji znám, jako zraněný prostor. Zraněný a nezhojený po množství radikálních změn a traumat koncentrovaných do jediného století.

Kdo Sudety znáte, víte, že jejich osobitý a silný příběh je tu pořád přítomný. Chybí ale silná a sdílená vize budoucnosti.

V diskusi na Meeting Brno jsme se s Daniel Prokop a Veronika Kupkova snažili pojmenovat, co dnes stojí mezi Sudety a jejich budoucí prosperitou.

Nevěřím, že řešením jsou další dotace. Mnohem důležitější je vytvářet podmínky a pobídky k iniciativě obyvatel, místních institucí i byznysu. Právě energie a odpovědnost těch, kteří v Sudetech žijí, jsou základem dlouhodobé změny.

Dan Prokop mluvil o konkrétních krocích od regionálního rozvoje přes bydlení a vzdělávání až po daňový systém. Šířeji je shrnuje ve své nové knize Spravedlivý růst. Veronika Kupková velmi empaticky zprostředkovala zkušenosti a potřeby dnešních generací žijících v pohraničí.

Skutečnou výzvou už není pojmenovat problém, ale proměnit poznání v dlouhodobou práci. I po třech dekádách prohlubujících se rozdílů mezi centry a periferiemi stále chybí dostatečně silná politická vůle vzít takový program za svůj a krok za krokem jej odpracovat.

Přesto jsem z Meeting Brno odcházel s pocitem klidu. Uvědomil jsem si, že intenzita letošního ročníku napomohla otevření, prožití a tak i hojení traumat, která si z událostí 40. let minulého století neseme dodnes. Právě tento přístup vnímám jako jedinou cestu, která nás může osvobodit od můr minulosti a otevřít prostor pro budování mírové budoucnosti – mezi námi i s našimi sousedy.

📷 Meeting Brno: Jakub Šnajdr